Aktuality‎ > ‎Všechny zprávy‎ > ‎

Poutní putování v roce Milosrdenství

přidáno: 16. 6. 2016 10:36, autor: Josef Cacek   [ aktualizováno 18. 6. 2017 13:21 ]
    Svatý otec František každý den inspiruje blízké i vzdálené novými, přirozenými a laskavými pohledy na svět, církev, život, rodinu... Také se rádi necháváme povzbudit, probudit a je-li třeba postrčit. Dobrým časem k přemýšlení o životě jsou poutě. Ty naše cyklistické jsou dostatečně dlouhé - týdenní, přiměřeně namáhavé - při šlapání do pedálů je možné ještě přemýšlet a také osobní ve společenství - na kole jedu sám, odpočinek trávíme společně.

    Tu letošní jsme zvolili mariánskou, od Brány milosrdenství k Bráně milosrdenství. Konkrétně ze svatojakubské farnosti Českých Heřmanic na Horu Matky Boží v Králíkách (první - vstupní Brána), napříč Moravou do slovenského Šaštína k Panně Marii Sedmibolestné (druhá - cílová Brána). Čas pouti byl obvyklý - poslední májový týden, dopravní prostředek tradiční - bicykl se závěsnou taškou s veškerými potřebami na týden, poutníci zralého věku v počtu 9-11. Celá farnost v duchu putovala s námi a každý den v 18 hodin se na dálku spojila v myšlence na daný den ( na mládež, na nemocné a seniory, na představitele obcí, na rodiny...). 
    Vyjížděli jsme za doprovodu zvonů v neděli ráno a se zastávkou ve Sloupnici na bohoslužbě jsme zdolávali převýšení do Letohradu, Mladkova a Králík. Pěšky jsme po odložení kol v ubytovně na náměstí vyběhli ( spíše se vyplazili) na Horu Matky Boží. Pondělní ráno bylo chladné ale bez deště. Údolím přes Červenou Vodu, pod Suchým vrchem a Bukovou horou jsme rozkvetlými pastvinami dojeli do Štítů. Laskavá hostinská u Černé kočky otevřela i přes zavírací den a my se občerstveni vydali dále po řece do Zábřehu. Podél řeky Moravy jsme projížděli krásnou chráněnou krajinou Litovelského Pomoraví. Hanácké Benátky (Litovel) nás nadchla sedmi rameny moravského "veletoku", historickým mostem i kostelem sv. Marka. Následující ráno jsme vyjeli opět podél Moravy se zastávkou v Olomouci a Tovačově do Kroměříže. Navigace fungovala téměř bezchybně a hanáckou metropoli jsme zvládli projet bez újmy. Bezpočet vodního ptactva na tovačovských rybnících nebo barokní skvost - kostel Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou nutil poutníky k zastávkám a fotografování. Prosluněná Kroměříž potěšila nádherou Květné a Zámecké zahrady i architektonickou precizností města. Přespali jsme mezi studenty Hotelové školy. Středa nám nachystala pohodovou cestu podél Baťova kanálu, prohlídku plavebních komor, nahlédnutí na stará letadla v Kunovicích a hlavně "horskou" prémii ke svatému Antonínkovi - na poutní centrum Slovácka.  Nocovali jsme v útulném, vinařskými produkty dobře zásobeném, penzionu v Blatnici pod Svatým Antonínkem. V tomto vinném kraji se příliš nedařilo zachovat poutnickou střídmost v jídle a pití. Přes Strážnici a Hodonín jsme ve čtvrtek dojeli do Mikulčic zavzpomínat na bratry Soluňské a podél slovenské hranice až do Lanžhotu. Zde jsme spali ryze poutnicky - ve stavebních buňkách s dlouhodobě ubytovanými bezdomovci. Páteční cesta Slovenskem přes Kúty do Šaštína byla ze všech nejkratší. K Panně Marii Sedmibolestné - patronce Slovenska jsme dojeli po poledni. Chvilku po nás přijela vlakem desátá poutnice, která s námi oslavila končící putování mezi branami milosrdenství. Bazilika i klášter spolu s bratry saleziány nás přijali vskutku bratrsky. Ubytování, výklad, bohoslužba i osobní svoboda byly působivým zakončením naší pouti.  Domů jsme se vraceli v sobotu na kolech do Břeclavi a odtud vlakem do Chocně. Ujeli jsme něco přes 400 km, měli tři defekty, několik odřenin, ale hlavně dobrý pocit z překvapivé tělesné zdatnosti , duševní pohody a duchovního obohacení poutníků i celé farnosti. 

Comments