Kostel sv. Jakuba

Farní kostel svatého apoštola Jakuba Staršího (též Většího) je poprvé písemně zmiňován v zakládací listině litomyšlského biskupství roku 1350, tedy 124 roků po prvním známém písemném dokumentu o Českých Heřmanicích (1226). Z té doby není bohužel dochována žádná podrobnější zpráva. Ze zápisu v Dalimilově kronice lze však snadno dovodit jeho dřívější existenci. Zmíněný text popisuje zničující povodeň roku 1310, která postihla obec o pouti na svátek svatého Jakuba, zatopila obydlí a... odnesla nenávratně pištce, který hrál v tu dobu na pouťové zábavě. Dodnes se traduje pověst, že voda dosahovala výše cca 4m nad úroveň podlahy kostela. Na vnějším zdivu presbytáře je znamení ve tvaru kříže, kam zátopová vlna dostoupala ( viz fotoalbum).

Původní stavba orientovaná presbytářem k východu byla přestavěna v roce 1547. Z této doby pochází také věž kostela s dochovanými pozdně gotickými okénky a gotickou jehlancovou střešní vazbou, pokrytou plechem. Barokně byl kostel přestavěn 1720-1733 do dnešní podoby. Bezmála 20 metrů dlouhá a 8 metrů široká loď přechází v kněžiště délky 9 metrů. Přední část lodi je rozšířena dvěmi barokními bočními kaplemi. Nad presbytářem je osmiboký sanktusník s lucernou a jehlancovou střechou. V něm je umístěn nejmenší ze tří zvonů – tzv. Umíráček, kterým je zvoněno při úmrtí farníka z Českých Heřmanic. Dva velké zvony jsou zavěšeny ve věži zvou k bohoslužbám a každodenně ohlašují poledne. Na jednom z nich z roku 1616 je nápis: „Já volám zvučným hlasem napomínám každým časem Pánu Bohu ke cti a chvále a lidem smrtelnost nenadále“.